Šílenství opět...

Další léto, další rybíz... Loni jsem zavařovala, co kolem mě jenom prošlo. Letos mi přihazuje vidlema i můj manžel. Zpracovávám - tak by se dal shrnout můj letní program.
Víte, jak vypadají moje pěstěné nehtíky? Jako nehty tety Mařeny, co celý život montovala šrouby od mazutu do lokomotivy. Lak oloupaný (není čas si je odlakovat), za nehty obarvená kůže, co vypadá jako roční špína, nehty olámané až hrůza. A to celé jen proto, že mám zase ten vlezlý pocit, že dobře už bylo a že bude potřeba zásob. Takže kudy chodím, tudy sbírám a zavařuju jak mourovatá.
Zatím to celé vyvrcholilo tím, že jsem zavařila i okurky, které u nás doma nikdo moc nejí. Ale když oni je měli na trhu takové pěkné. Naštěstí mě napadlo, že jsem někde četla, že se dá zavařovat v myčce. Což jsem tedy vyzkoušela a dámy, to je fakt super!! Trochu jsem měla strach, že nějak vyteče lák, když tam ty lahve stojí trochu nakřivo, ale ne, všechno dopadlo výborně a okurky vypadají naprosto úžasně. A chytla všechna víčka. (Jak budou chutnat, to teprve uvidíme, ale v regálu v komoře vypadají dekorativně).
Taky jsem našla prima recept na rybízovou marmeládu, na kterou se nemusí rybíz odšťopkovávat. Prostě se to všechno rozvaří (asi 25 minut), propasíruje skrz cedník, přidá se želírovací cukr podle množství vzniklé šťávy, krátce povaří a naplní do skleniček. A ta moje, co je míchaná z červeného i černého a s třtinovým cukrem, no ta je prostě luxusní.
Nakonec jsem zavařila i třešňovou marmeládu a meruňkovou marmeládu a jahodovou marmeládu a rybízovou šťávu a docházejí mi lahve. Letos možná dojde i na povidla, jestli všechny ty švestky suchem nepopadají. Ale kdo to všechno sní, to teda nevím. Až kolem Vánoc potkáte buřta s náběhem na cukrovku, tak to budu já - protože přece to nevyhodíme :-)

___________________________________

Šunkofleky v mém podání
Uvařím si pytlík těstovin a scedím. Než se uvaří, nakrájím si nadrobno cibuli, hodím do hrnce. Pak si nakrájím uzené maso, hodím do hrnce. Pak přihodím půl pytlíku mražené zeleniny. Nakonec do toho všeho vmíchám těstoviny. Tuto směs vložím do zapékací mísy (vymazané), zaliju asi 6 rozkvedlanými vejci, která jsem si předem opepřila a osolila. Dám zapékat do trouby dozlatova.

Kynuté meruňkové knedlíky
V domácí pekárně si nechám připravit kynuté těsto. Pak si ukrajuji kousky těsta na pomoučený vál, udělám z něho placičky. Na půlky meruněk dávám trochu cukru, aby to mým mlsounům nepřišlo kyselé. Zabalím do těsta a dám do pařáku pařit. Knedlíky pařím tak dlouho, až vypadají, že jsou hotové :-) (asi 7 - 12 minut - podle velikosti). Hned podávám, posypané nastrouhaným tvarohem a cukrem, zalité máslem.

Výcvik kosmonautů

Už jsem se zmiňovala, že občas jezdím s kolegy na jednání za klienty. Bohužel se mi to stalo i teď nedávno a jela v supernovém a supersilném autě mého kolegy... Auto je to pěkné, bavorák. Už jsem s ním jela několikrát, ale pořád si nemohu zapamatovat, jakou má barvu zvenku. Fascinují mě totiž bílé kožené sedačky, které si kolega vybral. No vážně - BÍLÉ a KOŽENÉ. To prostě moje absolutně praktické srdce nepochopí. V mém autě by během jedné jediné jízdy byly flekaté a lepkavé.
Takže si tam sedím jako oukropeček a mám tendenci si pod zadek dávat alespoň kapesník, abych to náhodou svou čistě vypranou sukní neumazala.
Jízdu si kolega vždycky užívá, méně tak spolucestující (tedy já). Zrychlení na 200km v hodině probíhá za šíleného řvaní motoru během asi tří vteřin, brždění na nulu také asi během tří vteřin, ale za šíleného řvaní mě. Přetížení 4G je za jízdy běžné, což při tomto stylu jízdy pochopíte, průměrná rychlost na dálnici je 170km/hod, což nepochopíte, zvlášť v jejím stavu.
Zjistila jsem, že jediný způsob, jak se ubránit blázinci, je předstírat si, že jedete vlakem a vlastně se kolem vás nic neděje. V podstatě jsem schopná touto metodou za jízdy i pracovat na počítači. Jediné, co mě občas ruší, je, že mi počítač co chvíli míří k palubní desce a jeví tendenci přestoupit do auta před námi. Asi ještě nepochopil, že jede ve vlaku :-)

____________________________________________

Panini s mozzarelou
Mozzarelu nakrájíme na plátky. Oloupaný stroužek česneku prolisujeme, bazalku nakrájíme na proužky, obojí smícháme s 1 lžící citrónové šťávy a 1 lžící olivového oleje, solí a pepřem. Směs natřeme na mozzarellu. Do rozkrojené housky položíme list červené čekanky, rajče nakrájené na plátky, přidáme mozzarellu a plátek šunky, přiklopíme a jíme.

Ryba na rajčatech pečená v troubě
Troubu předehřejeme na 200 stupňů. Rybí filé nakrájíme na sousta, osolíme a vložíme do zapékací misky. Rajčata nakrájíme na plátky. Najemno nakrájíme cibuli, česnek, čerstvou bazalku, petrželku a snítku rozmarýny. Koření promícháme (můžeme přidat kousek chilli papričky) a naklademe na rybu. Nahoru položíme kolečka rajčat, osolíme a opepříme. Nakonec zakápneme olivovým olejem. Pečeme v troubě asi 15-20 minut.

Pizza s tuňákem
Těsto si koupíme :-). 1-2 lžíce kaparů nasekáme, smícháme s 1 plechovkou sekaných rajčat a lžičkou italského koření (koření na pizzu), osolíme a rozetřeme na těsto. 2 bílé cibule nakrájíme na kolečka, smícháme s tuňákem ze dvou plechovek (nechali jsme ho předem okapat) a dáme na těsto. Posypeme hromadou nastrouhaného sýra, pokapeme olejem a dáme péct.

Salát z bílých fazolí
Bílé fazole z plechovky slijeme a oplachujeme, dokud nesmyjeme hustý nálev, necháme okapat. 1 střední červenou fazoli nakrájíme na jemné proužky. 2 rajčata nakrájíme na kostičky, čerstvou bazalku nakrájíme na kousky. Všechno smícháme a přidáme 2 lžičky kaparů. Na zálivku smícháme 1 lžíci vinného octa, sůl, pepř a 2 lžíce olivového oleje. Všechno smícháme.

Obraz

Tak jsem domalovala svůj první obraz. Někde jsem to tu už psala, že chodím na kurz malování. No a teď už teda ten skvost máme doma. Dostal ho manžel k výročí svatby, ten měl ale radost...
Všechny ženy na kurzu jsme se shodly, že naše obrazy musíme umístit do galerie, někam vysoko a daleko. Pak vypadají všechny námi namalované obrazy jako opravdové...
Největší adrenalin byl cestou z poslední hodiny kurzu domů. Jela jsem metrem, které bylo plné lidí (co dělali ve čtvrtek večer všichni nacpaní v MHD, to je teda záhada). Obraz byl ještě mokrý a lepil, taky trochu smrděl barvami. Připadala jsem si šíleně důležitá, jako že by mě měli všichni obdivovat a koukat se na to veledílo.
Místo toho se všichni rozhodli, že se chtějí upatlat a rozmazat mi pracně zpracované stromy a mraky. Tlačili se kolem mě, drkali, otírali se o plátno. A do toho brždění a rozjezdy, které kymácely mým obrazem sem a tam, navíc jaksi úplně mimo rytmus pohybu těl okolo visících na mastných tyčích.
Jen jedna paní zavadila okem o moji krajinku a hned se odvrátila - asi jí vteřina stačila...

A protože to nikdo neobdivoval, házím tuto zodpovědnost na vás :-)

Zde je (originální rozměr 70x50cm):

_______________________________________________________

jídelník dodám :-) (a nebo taky ne - podle času, jsou prázdniny...)