Psí oči

Naučil jsem se dobrou frajeřinku. Dělám psí oči. Funguje to báječně, panička nikdy nevydrží a něco z toho kápne.
Tak třeba:
Má v ruce něco moc voňavýho. Čmuchám, čmuchám, jo - dalo by se to sežrat. Sednu si, koukám a čekám. Ona nic. Jen si tak brumlá, že mi nic nedá, že už jsem žral. To mě ovšem nemůže rozhodit. Sedím dál a nasazuju psí oči. Kukiny, paničko, kukiny! Začíná být nesvá, otáčí se ke mně zády, snaží se mě odehnat. Já na to nic, jen vytrvale zírám. Pak mě podrbe na hlavě a pořád vzdoruje. Nasazuji ještě větší kalibr, udělám "kňou, kňou". To už nevydrží a upustí mi tu dobrotu na zem. Mňam, sejra. Vyplatilo se, já mám sýr rád. Rozjedu druhé kolo :-)
Nebo jindy:
Jsem doma sám. Už jsem přestěhoval pelíšek i deku, pohrál jsem si s míčky, přenesl jsem pár ponožek na nové místo, vyspal jsem se a pořád tu nikdo není. Je tu nuda. Hledám, co by se ještě dalo dělat. Aha, tady, tady zbylo to druhé ucho u proutěného koše. To první už jsem rozkousal a dostal za to na zadek (ale ne moc...). Tak teda zpracuju i to druhé, rozložím to na mikročástečky. Trochu se teda bojím, abych nedostal novinama, ale za ten risk to stojí. Přijde panička, vidí ty proutěné drobečky a hned spustí: Rexi, ty lumpe, cos to tady zase udělal! Já ti budu muset natlouct. Fuj, že se nestydíš! Stáhnu ocásek, zatáhnu uši a čekám, kdy mi naseká. V poslední chvíli nasadím osvědčené Kukiny, paničko, kukiny! Panička se nadechne, ruka klesne a podrbe mě na hlavičce. I ty jeden lumpiku, řekne panička a už se na sebe zase smějeme...

________________________________________________

Buřtguláš
Nadrobno nakrájenou cibuli zpěníme na oleji, přidáme oloupané a nakrájené brambory, krátce orestujeme. Zasypeme kořením na guláš (od Vitany je nejlepší), osolíme a zalijeme vodou. Brambory necháme uvařit doměkka. Pak zalijeme moukou rozmíchanou v troše vody, promícháme a necháme provařit. Přidáme párky nakrájené na kolečka, prolisujeme česnek a zasypeme majoránkou.

Muffin z ovesných vloček
2 banány rozmačkáme v misce vidličkou a smícháme s 1,5 hrnku ovesných vloček, 1/4 hrnku medu, 1 vejcem, 1 kypřicím práškem do pečiva, 1/4 hrnku oleje, a hrstí hrozinek. Nalijeme do 2/3 košíčku na muffiny. Povrch ozdobíme borůvkami a kokosem, oříšky a kousky hořké čokolády, brusinkami a nesolenými pistáciemi. Pečeme v předehřáté troubě na 180 °C zhruba 15 minut.

Tortilla s krůtími kousky
Tortillu potřeme směsí z 1 lžíce pesta a 2 lžic jogurtu. Přidáme uvařená a vychlazená krůtí prsa, 1 kyselou okurku, cherry rajčátka, listy salátu a zatočíme.

Asi jinej gang, no...

Mám už dva roky skútra, pežota. (Vyšperkovala jsem si ho brašničkou na helmu či jiné předměty, brašnička má na sobě květiny. Taky helma je bílá s růžovými ornamenty - aby prostě bylo vidět, že na skútru jede blondýna a každý se zdaleka vyhnul.)
Odjakživa jsem toužila po motorce, a tak mi ji můj muž pořídil. Dlouho stála v garáži, protože měla úplně vybitou a zničenou baterii, ale na začátku prázdnin mi byla pořízena a namontována nová a od té doby stál skútr provokativně v průjezdu. Kdykoli jsme kolem něj procházeli, slyšela jsem: "jojo, to bylo pořád, že potřebuje novou baterku a když ji má, ani na tebe nesedne, skútříčku..."
Takže jsem se pod tlakem veřejného mínění tento víkend rozhodla, že skútra projedu. Jako záminku jsem vzala buchty, které jsem chtěla odvézt tátovi do vedlejší vesnice. Můj muž mi chytře poradil, abych si vzala bundu, že je docela chladno. Pche, mám přece flísovou mikinu, tak co dělá, ne... Ten kousek to přece vydržím.
Nojo, ale zapomněla jsem jednak že při jízdě na motorce mi bývá zima i v parném létě a jednak že do vedlejší vesnice se jezdí objížďkou přes Berlín (tedy ne doslova...).
Takže jsem se vydala na cestu. Potkala jsem pár motorkářů, co měli skutečné stroje (to se pozná podle toho, že jejich motory dělaly VRRRRRRR a můj motorek dělá BZZZZZ), ale připadala jsem si strašně důležitě - jako že patřím mezi ně.
Prvních pár kilometrů jsem jela v pohodě a užívala si chladný vzduch, co mi foukal pod kryt helmy. Pak jsem si další kilometry začala říkat, že bunda by nebyla tak špatná, že by alespoň tolik nefoukalo na ruce. Poslední kilometry objížďky jsem záviděla svému zadku, který jediný se hřál o sedadlo. Zbytek těla začínal modrat a zuby mi neovladatelně cvakaly zimou.
Když jsem se propracovala až k tátovi, první, co jsem mu řekla, bylo, že mi musí uvařit čaj. (skoro jsem to nevyslovila, jak jsem byla ztuhlá).
Závěr závěrů - nechápu, jak to může někdo na motorce v zimě v létě vydržet. Asi jsem z jinýho gangu, nebo co.

________________________________________________

Brynzové halušky
Asi 3/4 kg syrových brambor najemno nastrouháme, přidáme 1/4 kg hladké mouky, 1 vejce a lžičku soli. Vymícháme do hustého těsta, které protlačujeme přes cedník do vroucí vody. Kdo nemá cedník (jako já), může prostě z prkýnka, které si opře o hranu hrnce na sporáku, sešoupávat malinké kousky těsta nožem do vody. Tak to dělala moje babička a jde to docela dobře. Když jsou halušky uvařené, vyndáme je a na talíři posypeme rozdrobenou bryndzou a uškvařenými škvarečky. Pokud se vám podaří uvařit halušek moc, dají se zamrazit a příště si je můžete dát třeba opečené an másle se strouhankou a cukrem.

Vaječný salát
Hlávkový salát roztrháme na kousky. Jablko nakrájíme na kousíčky, 6 vařených vajec oloupeme a nakrájíme na osminky. 200g uzeného masa nakrájíme taky na kostičky. Všechno to smícháme v míse. Přidáme 3 lžíce majonézy, trochu hořčice a ochutíme octem.

Vepřové kotlety se sýrem a šunkou
Na pánvi rozehřejeme máslo, na něm opečeme opepřené kotlety, nakonec osolíme. Nastrouháme si sýr najemno, přidáme nakrájenou šunku, oloupané a nakrájené rajče bez semínek a vejce. Směs promícháme, osolíme a opepříme. Do zapékací mísy dáme kotlety, pokryjeme je vaječnou směsí a zapečeme.