Po dlouhých pěti měsících, kdy jsme se z mého svobodného rozhodnutí váleli po zemi, přišla objednaná sedačka do obýváku.
Starý gauč jsme přesunuli do pronájmu, kde se krásně vyjímá. Ale nový jsme objednal jaksi se zpožděním. Tak jsme si na zem do obýváku položili deku a sdíleli s naším psem stejné patro. Jemu se to líbilo, nám ze začátku taky. Ale po těch několika měsících se každému válení po zemi přejí. (Nechápu Japonce, kteří na zemi i jedí :-))
No, nakonec se těsně před Vánocemi ozval dodavatel, že je gauč připravený a že si ho máme vyzvednout. Naštěstí mě cosi osvítilo a objednala jsem dopravu - až do bytu. Jaká to byla výhra, se ukázalo v den dodání.
Při výběru sedačky jsme vybírali strašně pečlivě, oseděli jsme všechny vystavené modely, probrali všechny možné látky... Ale nenapadlo nás si změřit rozměry sedačky - jestli se prostě vejde do dveří :-)
Přijeli dva stěhováci a volali mi na mobil - prej paní, máme tu pro vás tu sedačku. Otevřela jsem jim dveře do domu a jen tak nakoukli a hnedle věděli, že se to do výtahu nevejde. Bylo mi to divné, ale koneckonců, oni to musí vědět. Tak se šel jeden ten maník podívat na schodiště. To ho rozesmálo. "Panelák jako kráva a schodiště jako žebříček. Kdo to projektoval?", domáhal se na mě odpovědi. Co asi tak čekal, že mu odpovím?? Pak přišel ten druhej maník a začal nadávat. To mu zůstalo po celou tu hodinu, co se snažili ten gauč narvat do bytu.
Po úporném hmoždění doslova dorvali sedačku k nám do prvního patra a zatarasili jím celé patro. "No pani, tak co s tím budete dělat?" Co bych s tím asi tak mohla dělat? Dát si to do kapsy a odnést dovnitř?
Vysvětlila jsem jim, že nám v obchodě říkali, že to přijde rozložené a oni že nám to doma složí. "No jo pani, máte z toho vymontovanou tu rozkládací část, tu vám tam namontujem. Ale dovnitř to v žádným případě nenacpeme." Ten, co nadával, vypadal jako že během pěti vteřin praskne. Začal vyhrožovat, že dolů to už nenese. Že to nechá na chodbě a ať si s tím dělám, co chci.
Bylo to beznadějné. Nasadila jsem nejsilnější kalibr, kterého jsem schopná - bezmocná chudák samotná ženská, která si ale opravdu neví rady a spoléhá na velké, silné a chytré muže, že ji zachrání.
Zabralo to, začali se snažit. No co vám budu povídat, po té hodině snažení, nadávání a mých pochvalných výkřiků se gauč dostal dovnitř. Potom už to šlo, šup sem a šup tam, nahoru dolu, doprava, doleva, přimontovat nožičky, nasunout rozkládací mechanismus. Výkřiky "ó, vy jste geniální, ó, to bych nezvládla, ó, to je naprosto úžasné..."
Nakonec se tedy povedlo, gauč je tam. A je nový...nový...NOVÝ!
____________________________________________
Žemlovka z vánočky
Tuhle žemlovky dělám jen po Vánocích - vždycky totiž nakoupím vánočku, kterou pak nikdo nesní. Takže si uděláme žemlovku. Plátky vánočky namočíme do mléka s rozkvedlaným vajíčkem. Do vymazané zapékací mísy položíme vrstvu vánočky. Na ni nakrájíme oloupaná jablka, posypeme cukrem a skořicí. Na jablka natřeme tvaroh rozmíchaný s cukrem. Nakonec přikryjeme zase plátky vánočky a poklademe kousky másla. Dáme péct do trouby - dozlatova.
