Puberťákovo velmi otravné odpoledne

...aneb sobota s rodiči.
Matka vymyslela, že zase půjdeme na nějakej praštěnej vejlet. Naštěstí si na to vzpomněla až během dopoledne, takže se nekoná otrava někde v přírodě. Co furt mají s těma vejletama, když doma se dá tak krásně zevlovat na Youtube a moje oblíbený youtubery. Navíc jsem si vzpomněl, že mám ještě nějakej úkol ze zemáku, potřebuju ho tajně udělat, aby zase neměli kázání, že jsem si to měl udělat už v pátek...
Radši se teda seberu a oblíknu si kalhoty (jindy bych si vzal tepláky, protože to je zaručený recept na to, jak matku vytočit, když někam jedeme). Zkouším, jestli si všimne, že jsem si nevyčistil zuby.. Všimla. Žene mě do koupelny a kontroluje, jestli jenom nenechávám vrčet kartáček naprázdno.
Vytlačili mě na chodbu a jdeme do metra. PROČ nemůžeme jet autem?!
Doufám, že to muzeum, kam jdeme, není moc daleko. V metru mě matka vytáčí už jenom tím, že se na mě kouká. Copak tu není víc jiných lidí, na který by se dívala? Sednu si jako hustej frajer, ať vidí (ohnu hlavu do bundy, sjedu po sedačce dolu a tvářím se, jako bych byl bezdomovec, co vůbec k těm dvěma nepatří). Nakonec mě matka kopne do kotníku a donutí mě, abych si sedl jako člověk a nedělal ostudu. Jen počkej, až budu dospělej, budu sedět třeba na zemi a ty s tím nic neuděláš...
Jdeme do muzea gastronomie; teda to, jak lidi dřív jedli, může být zajímavý. Dojdeme tam a muzeum je zrušený! No tak to se může stát jenom mně - když už se docela těším (matce to neřeknu, to se ví), tak už to zrušej. Nakonec se jdeme alespoň projít po centru Prahy.
Tady se mi to docela líbí, je tu plno cizinců, pořád se něco děje. Nakonec se matka pohádá s otcem, protože ho chce vyfotit, ale trvá jí to moc dlouho. Trochu jí to přeju, ale taky je mi to líto, nemám rád, když se hádají. Jdeme pak spolu s otcem a ona se za námi plahočí a potichu si nadává.
Výlet nakonec překvapivě vyvrcholí v obchodě s bonbónama, kde si všichni napakujeme dohromady asi kilo sladkostí a všichni si přijdeme na své.

Nakonec to nebylo zase tak strašný :-)

_____________________________________________

Sezóna jablek je tu...

 



Jablečné muffiny
Pořád opakované stejné těsto 10-20-30, ale moc jednoduché a univerzální. 30dkg polohrubé mouky, 20 dkg cukru, 100 ml oleje, 1 prášek do pečiva, 1 vejce, mléka kolik je potřeba na těsto, aby se dalo nalít do formiček. Jakmile toto základní těsto promíchám, nakrájím do něj nadrobno jablka (2-3, podle velikosti) a přidám lžičku mleté skořice. Kdo chce, může přidat nalámanou čokoládu. Vlijeme do formiček na muffiny (bude z toho asi 12 kousků) a upečeme dozlatova.

Jablečné lívance
Rychlovka, která nadchne :-). Těsto na vločkové lívance od Vitany připravíme podle návodu. Do těsta krájíme větší kousky oloupaných jablek. Smažíme na pánvi podle chuti. Usmažený lívanec pak obalíme ve skořicovém cukru.

Dějepis

Dějepis je děsná otrava... To si pamatuji ze základky i ze střední. Dokonce i na vysoké jsem musela složit zkoušku z dějin, což jsem tehdy úplně protrpěla (neméně pan profesor). Horší je snad už jenom filozofie (moje ego a tvoje ego nesnášejí jejich ego atd... :-))
Na základce jsme měli učitelku, která měla překrásně strukturované zápisky, samá šipka a barevné podtrženíčko, na hrudi obří brož a na uších obrovské klipsny. Víc si z dějepisu nepamatuji. Na střední jsme měli absolventku, která nám to neuměla vysvětlit a zkoušela schválně z těch nejtitěrnějších textů v učebnici, které se tvářily jako nejmíň důležité.
Navíc nemám paměť na data, což by mohl potvrdit nejeden můj příbuzný, který/která se mi snaží připomínat každoročně se opakující výročí svatby, a já stále zapomínám. To všechno ve mně zanechalo naprostý odpor k této vědě, navíc z mého hlediska úplně nepraktické.
Zřejmě v mém životě platí "odříkaného chleba největší kus". Mám doma profesora dějepisu.
Poslední dva školní roky se kolem mě doma vrší učebnice, studijní materiály, knihy, prezentace a vstupenky na výstavy. Zakopávám o různé historické artefakty a když se je pokusím někam uklidit, je doma dusno.
A aby toho nebylo málo, byl jsem do výuky i nenápadně zapojena!!! Nejprve mě profesor požádal, abych vymyslela témata, která by mě jako naprostého amatéra (myšleno "ignoranta") zajímala. Tak jsem vymyslela několik témat, jako děti Marie Terezie (měla jich plno a kdo ví, kde všechny skončily?), jak se žilo vojákům (markytánky a tak dále), hedvábná stezka, jak se lidé oblékali a další. Profesor to trochu upravil a doplnil a nabídl studentům. Jako na potvoru se jim to líbilo a přihlásili se. No a teď mě profesor zapojuje. Vymýšlela jsem například středověká jídla, která by se studenty při hodině mohl vařit... Konzultuju, které zbraně se hodí k prohlížení... No a dneska mám za sebou pečení komisárku - žitného chleba, který jedli vojáci za války.
To jsem zvědavá, co si na mě vymyslí, až přijde na řadu ta Marie Terezie s jejími 16 dětmi :-)

______________________________________________________

Jablečný koláč je vynikající a dá mi moc práce ho uchránit i na snídani. :-) Raději ho zadělejte na velký plech z dvojité dávky, uvidíte, že se po něm jen zapráší.

Křehký jablečný koláč
Na vál si připravíme 300 g polohrubé mouky, na to nakrájíme 80g změklého másla, přidáme 60g pískového cukru a prášek do pečiva. Doprostřed uděláme důlek, kam vyklepneme vejce, které pomaličku začneme stěrkou nebo vařečkou zapracovávat do mouky. Postupně přiléváme 1/8 l mléka. Těsto nejprve zpracováváme vařečkou, až se všechny tekuté ingredience zapracují do mouky, tak můžeme začít rukama. Hladké těsto rozdělíme na dvě části. Vyválíme jednu, přeneseme opatrně na plech. Poklademe poměrně vysokou vrstvou pokrájených a oloupaných jablek, která posypeme skořicí a cukrem. Můžeme přidat i hrozinky. Na jablka položíme druhou část těsta, rovněž vyválenou. Dáme do trouby na cca 170 stupňů a pečeme dozlatova.

Banánový tvaroh
1 kelímek tvarohu promícháme se 2 doušky perlivé minerálky, až vznikne krémová hmota, kterou můžeme trochu osladit. Banány nakrájíme na plátky, pokapeme je citronovou šťávou, aby nezhnědly. Kousky banánu pak smícháme s tvarohem.

Zeleninové špagety
Špagety uvaříme jako vždycky. 1 cibuli a 1 stroužek česneku nakrájíme na kostičky. 2 rajčata oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Asi 200g brokolice mírně povaříme v zeleninovém vývaru. Na olivovém oleji podusíme cibuli a česnek, přidáme rajčata a opět podusíme. Přidáme 2 čajové lžičky rajčatového protlaku a dobře promícháme. Přidáme brokolici, zalijeme zeleninovým vývarem a dochutíme solí, pepřem, bylinkami podle chuti a necháme asi ještě 5 minut dusit. Špagety na talíři polijeme omáčkou, posypeme kukuřicí (z plechovky) a čerstvou bazalkou + parmezánem.

Vegetariánské rizoto
80g cizrny a 50g čočky namočíme přes noc., pak uvaříme do měkka. 200g rýže parboiled uvaříme. Na oleji osmahneme nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme na kostičky nakrájenou papriku a asi 100g cukety, ochutíme vegetou a dusíme do poloměkka. Pak smícháme rýži s luštěninami, přidáme 100g zeleného hrášku, dušenou zeleninu, sekanou petrželku, promícháme a zapečeme dozlatova.

Boj...Boj...Boj...

Rex běží jako šílenec, poskakuje, točí se dokolečka a je vidět, že má strach. Je obalen včelami, které ho považují za medvěda. Kdybych neměla na hlavě kuklu, v ruce dýmák a vedle sebe souseda včelaře, co mi pomáhá přesunout včelstvo do nového úlu, šla bych mu na pomoc.
V otevřeném starém úlu bijou včely na poplach: Někdo nám chce sebrat naše zimní zásoby. Bude BOJ, BOJ, BOJ. Skandují si bojová hesla, houpou se v bojovém rytmu, chystají se k dalšímu útoku. Dýmáme na ně, aby se zklidnily, ale je jich moc.
Lítají kolem nás a pisklavě bzučí - dej si bacha, člověče, máme na tebe vzteka!

Rex byl zvědavý, co to vlastně jdeme dělat, a přiblížil se moc blízko k úlu. Zvědavost se v tomto případě opravdu nevyplatila, dostal pár žihadel do kožichu.  Jakmile jsme úl otevřeli, včely se vyvalily ven a první, koho uviděly, byl černý chlupatý tvor, kterého považovaly za útočníka. Úplně ho chudinku obalily a hnaly daleko od úlu. Člověk by řekl, že už v úlu žádné nemohly zůstat, ale bylo jich tam asi ještě milion.
Soused včelař taky pár žihadel slíznul, protože je to starý odborník a nějaké to ďobnutí mu nevadí a tím pádem neměl kuklu ani včelařský oblek. Jenom já jsem tentokrát měla štěstí, ty dvě včely, co mi zabloudily pod kuklu, jsem včas vytřepala ven. 

Myslím, že tady teda neplatí ono staré známé "kdo je zvědavý, bude brzo starý". Tady u včel to zní: "KDO JE ZVĚDAVÝ, BRZO DOSTANE NAKLÁDAČKU" (a možná ani nezestárne, protože ho ubodáme k smrti)

________________________________________________

Polévka z ovesných vloček
1 drobně nakrájenou cibuli, 4 lžíce ovesných vloček a nahrubo nastrouhanou mrkev, kousek celeru a petržel zalijeme 1, 25 l vody, přidáme 1/2 kostky zeleninového bujónu, osolíme a povaříme doměkka. Hotovou polévku ochutíme petrželkou.