Boj...Boj...Boj...

Rex běží jako šílenec, poskakuje, točí se dokolečka a je vidět, že má strach. Je obalen včelami, které ho považují za medvěda. Kdybych neměla na hlavě kuklu, v ruce dýmák a vedle sebe souseda včelaře, co mi pomáhá přesunout včelstvo do nového úlu, šla bych mu na pomoc.
V otevřeném starém úlu bijou včely na poplach: Někdo nám chce sebrat naše zimní zásoby. Bude BOJ, BOJ, BOJ. Skandují si bojová hesla, houpou se v bojovém rytmu, chystají se k dalšímu útoku. Dýmáme na ně, aby se zklidnily, ale je jich moc.
Lítají kolem nás a pisklavě bzučí - dej si bacha, člověče, máme na tebe vzteka!

Rex byl zvědavý, co to vlastně jdeme dělat, a přiblížil se moc blízko k úlu. Zvědavost se v tomto případě opravdu nevyplatila, dostal pár žihadel do kožichu.  Jakmile jsme úl otevřeli, včely se vyvalily ven a první, koho uviděly, byl černý chlupatý tvor, kterého považovaly za útočníka. Úplně ho chudinku obalily a hnaly daleko od úlu. Člověk by řekl, že už v úlu žádné nemohly zůstat, ale bylo jich tam asi ještě milion.
Soused včelař taky pár žihadel slíznul, protože je to starý odborník a nějaké to ďobnutí mu nevadí a tím pádem neměl kuklu ani včelařský oblek. Jenom já jsem tentokrát měla štěstí, ty dvě včely, co mi zabloudily pod kuklu, jsem včas vytřepala ven. 

Myslím, že tady teda neplatí ono staré známé "kdo je zvědavý, bude brzo starý". Tady u včel to zní: "KDO JE ZVĚDAVÝ, BRZO DOSTANE NAKLÁDAČKU" (a možná ani nezestárne, protože ho ubodáme k smrti)

________________________________________________

Polévka z ovesných vloček
1 drobně nakrájenou cibuli, 4 lžíce ovesných vloček a nahrubo nastrouhanou mrkev, kousek celeru a petržel zalijeme 1, 25 l vody, přidáme 1/2 kostky zeleninového bujónu, osolíme a povaříme doměkka. Hotovou polévku ochutíme petrželkou.