No ne, nesmějte se mi... :-); všechno se v perspektivě přece mění - záleží na úhlu pohledu, že jo. Když se díváte na krychli zepředu, vidíte čtverec. Ale stačí, abyste se podívali trochu ze strany a shora a hned vidíte jakýsi licho-koso-tvar... Totéž vám udělá krabice od bot nebo autobus. Ale koule zůstane koulí, ať se díváte odkudkoli chcete. No to je teda nářez.
Přišla jsem na to při dumání o zátiší bílé koule na bílém pozadí na bílé krabici. Moje malba tohoto zátiší vypadá jako šedivé cosi, co se omylem přilepilo na papír, když projížděl myčkou na nádobí. Přemýšlela jsem o tom, jak to vylepšit a jak to lépe namalovat. Říkala jsem si, jak je těžké vbodnout štětec na prázdný papír a trefit ten správný úhel pohledu a tu perspektivu. No a bylo to.
Potom jsem o tom mluvila s lektorem na kurzu malování. Všichni se tomu smáli, jako že jim to bylo přeci všem jasné. Lektor je nechal vysmát a pak s úsměvem podotkl, že je zajímavé, že málokdo tu kouli měl kulatou, že většina malovala elipsu.
To jsem se zase smála já...
Závěr závěrů je, že ač naprostá pitomost, vnesla mi do života jiskru radosti z poznání, což je o to významnější, že jsem si myslela, že mě nic podobného už nemůže potkat :-)
Přeji vám totéž, například s poučkou: "Hůl do vody zabořená zdá se býti zalomená."
_____________________________________________
Dozrály hrušky, takže jich mám asi vagón. Musím najít nějaký ten recept, jinak budeme mít litry kompotu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat