Vyjela jsem s dětmi na školu v přírodě. Po roce. Loni jsem po návratu tvrdila, že už to nikdy neudělám, a zase mi to nedalo :-)
Jsem tu jako noční vychovatelka, takže si dětí užiju akorát tak při večerním programu a při budíčku, což je přesně ta míra, kterou jsem schopna absorbovat. Ale toho vzpomínání, co tu na mě číhá za každým rohem :-)
Vzpomínáte na ty svoje školy v přírodě, co jste sami absolvovali? Pro mě bylo nejhorší, když jsme šli někam na výlet pěšky. Byla jsem druhá nejmenší ze třídy, čili jsem měla nejkratší nožičky, a proto jsem byla vždycky v konci pelotonu. Ti vepředu hrozně hnali a my vzadu jsme jim nestačili.
Abychom je dohonili, udělali vždycky pauzu na odpočinek. Jenže - když jsme je došli a těšili se, že si taky odpočineme, oni už vyrazili, protože jsme přece byli všichni.... A tak se roztáčelo perpetuum mobile nadějí a frustrací :-)
Tak tohle mě teda už nečeká, zdaleka nemám nejkratší nožičky.
____________________________________________________________
A protože jsme na škole v přírodě, poskytuji jako vzpomínku místní jídelníček:
Žádné komentáře:
Okomentovat